Východní pobřeží -Tunnel Beach a Nugget Point

Po návštěvě národního parku Mount Cook jsme vyrazili k východnímu pobřeží a dojeli jsme pozdě večer až do kempu Warington Reserve, který se nachází kousek nad městem Dunedin. Druhý den ráno (4.2.2020) jsme se bohužel probudili do deštivého dne. Jako první zklamání, které jsme se to ráno dozvěděli, byla informace, že na západním pobřeží jsou tak veliké deště, že je celý Milford Sound, jeden z divů světa a jeden z hlavních bodů naší cesty, je pod vodou a zasahují tam záchranné složky. Nadměrný příval srážek způsobil rozsáhlé sesuvy, zavalení a zničení jediné přístupové cesty a celé městečko postihly povodně. Údajně jsou lidé z této lokality evakuováni. Pořád jsme ještě doufali, že se situace zlepší a že třeba najedeme nějakou možnost, jak se k fjordům dostat.

Po snídani jsme se rozhodli vyrazit na nějaká místa po okolí, dojeli jsme kousek pod Dunedin k jedné pláži, venku ale začalo hodně pršet. Vzali jsme tedy pláštěnky a jen v pantoflích jsme vyrazili na pláž. Došli jsme až k takové jeskyni, chtěla jsem nahlédnout dovnitř, když v tom se jeden velký, šedý balvan pohnul. Zacouvala jsem tedy rychle zpět a zjistila, že balvan byl jen pískem obalený lachtan. První lachtan, kterého jsem na Zélandu zahlédla. Jen se zavrtěl, pak na nás mrknul a spal v klidu dál. Když jsme se vraceli k autu, rozpršelo se už tak moc, že jsme nakonec ten den nikam dál nejeli. Měli jsme času vlastně dost, jelikož po sledování informací o situaci na západním pobřeží, se celý Milford Sound pro nás zrušil.

Nechtěli jsme tedy alespoň touto oblastí jen projet a nic nevidět. Déšť byl tak silný, že se i velmi špatně řídilo, když jsme projížděli městem, všude tekla voda proudem. Ve měště jsme strávili docela dost času v kolonách, později jsme se dozvěděli, že ten den měl ve městě koncert Elton John a proto bylo všude tolik aut. Vrátili jsme se tedy zpět do kempu, kde jsme byli předešlou noc a plánovali, kam vyrazíme další dny.

Druhý den na to jsme se probudili do krásného slunečného dne. Celý nadšený z krásného počasí jsme ihned vyrazili na cestu. Prvním cílem byl Tunnel Beach, který leží pod Dunedinem.

Po návštěvě krásného Tunnel Beach jsme se vydali dále na jih. Zastavili jsme se u pláže s názvem Brighton Beach. Do moře se zde vlévá Otokia Creek, který je oranžově zbarvený, působilo to zajímavým kontrastem.

Dalším záchytným bodem byl Nugget Point Lighthouse, jeden ze známých majáků na jihu Nového Zélandu. A protože se opět počasí kazilo, začalo nám při odchodu od majáku pršet. To ale mělo za následek, že jsme nakonec viděli nádhernou duhu, hned u majáku.

Ten den byla naše poslední zastávka na vodopádech Matai Falls, které jsme cestou zahlédly. Byl to pouze krátký walk, tak jsme se šli podívat. A protože všude hodně pršelo, tak byly vodopády opravdu mohutné 🙂

A po cestě dále na jih, jsme začali řešit jeden častý problém, který se tam vyskytoval a tím byla tato cedule na silnicích:

Ten den bylo totiž v plánu dojet až do kempu kousek od Slope Pointu, což je nejjižnější bod celého Nového Zélandu. Bohužel silnice, která tam vedla byla uzavřená a tak jsme hledali různé varianty, jak se tam dostat a doufali jsme, že jediný kemp, který tam je, nebude pod vodou. A tak jsme studovali mapy a našli nějaké prašné cestičky přes Catlins Forest Park. A tak jsme zažili dobrodružnou cestu uprostřed ničeho. Do kempu jsme nakonec dorazili pozdě v noci.